„Učíme se celý život“, to už nějaký moudrý řekl…. Ale jak se teď musím učit já od svých dětí, to Ti je legrace!
Zase začal zlobit ten jediný mužský, bez kterého nemůžu žít! Můj miláček na čtyřech kolech. Zase se chtěl jít pomazlit do servisu s nějakým sexy servismenem. Tak já mu to dopřeju, přece ho miliju! (Mezi námi, ten servismen vůbec není sexy…. Za prvý: má huňatý knír; za druhý: na nohou croksy……, to jako vážně…?..) Jenže můj miláček tam stojí už třetí den, a ten knírač nějak nemá čas mu věnovat minutku lásky a péče, a já ztrácím trpělivost….
…kromě toho, že :
- dojet do práce MHD z té naší Křovácké vesnice je na 1,45 hod se 4 přestupy;
- dojet do práce na kole je cca 40 minut, ale kolo jsem zavařila hned druhý den;
- v Křovácké vesnici není ani obchod, tudíž držíme nedobrovolnou loveckou dietu (co ulovíš, to si sníš);
- a vůbec největší legrace je, že máme sice dvě hospody (v Křovácké vesnici), ale bankomat ani jeden.
Takže se učím tyto situace řešit, zkouším se naučit, jak si vyhledat spojení. Ne, že bych nikdy autobusem nejela, ale čtyř-kombinace: autobus MHD, tramvaj, vlak ČD a IDOS spoj….. to je už i na mne trochu moc! A to přidali ještě nějaké ty „letní výluky spojů“ kvůli každoročním vleklým opravám silnic a železnic… Chjo…Vůbec netuším, která zastávka je která, kde mám stát na který spoj. Tý jo, jak je možný, že se v tom přece jen někdo vyzná???
Komentář děti: „Tak co, aspoň konečně zjistíš, jak je na houno bydlet v Křovákově!!!!“ 😮 😮 😮
PS: Víno, kde je víno ?