Taky nad sebou někdy přemýšlíte? Jako proč se stalo to a to a jestli jste to mohli ovlivnit? Proč se cítíte tak a tak a jestli se tohle dá ovlivnit? A jestli by mělo zásadní vliv na Váš život nyní, kdybychom se (někdy předtím) rozhodli nějak jinak?
Domnívám se, že naše „Mysl“ nás tak trochu klame. Nepamatuje si věci úplně tak jak se odehrály, naše emocionální zabarvení prostě ovlivňuje všechny skutečnosti, ať už si to uvědomujeme nebo ne. Třeba ta moje „Mysl“ umí dost dobře potlačovat ošklivosti, které si nechce pamatovat. (A nebo mám jen špatnou dlouhodobou paměť 🙂 )
Tak či tak jsem se naučila se v těch „s*ačkách“ v ošklivostech prostě nepatlat, zamést, vydezinfikovat, uklidit a zapomenout, pokud to trochu jde. Život je příliš krátký na trápení.
Naučili mne být hodnou tichou dívkou. A tak jí jsem vlastně celý svůj život. Bože, tohle všechno mi mělo dojít dávno (tak před 20 lety)! 🙂
Abyste pochopili: s běžnou konverzací nemám problém, vlastně diskutovat můžu téměř s každým na jakékoliv téma. Ale já se potřebuji naučit křičet!
Křičet:
– že tohle bolí,
– že tohle nechci,
– že tohle mi ubližuje,
– že já jsem tady a tohle nehodlám tolerovat,
protože:
– nemůžu,
– nebudu,
– nechci….
Tak a když jsem si to tak hezky sepsala, tak si to hezky teď budu připomínat!