Naše zkušenost z raného života v nás zanechala nedůvěru v blízké vztahy. Tuhle „moudrou větu“ jsem někde četla. Vlastně už ani nevím kde a v jaké souvislosti. Ale prostě mi přijde, že zvolna na Tvou otázku odpovídá.
Bylo fajn se s Tebou zase vidět a popovídat si. Ať je to, jak je to: jsi pořád jeden z mála lidí, kteří vidí za fasádu, za „make-up“. Je to způsobeno částečně Tvou OCD a perfekcionismem, kterým prostě trpíš, ať si to přiznáváš nebo ne 🙂 A i když spoustě věcem asi nerozumíš, a snad právě proto, při povídání s Tebou mi občas „docvaknou“ důležité věci. A včera se to tak sešlo, že i to kino sedlo jak „zadek na hrnec“. A ano, viděla jsem všechny své hradby a všechna svoje opevnění, který mi strkáš před „čumák“ a který Ti možná přijdou k smíchu. A viděla jsem v barevných odstínech i argumenty, proč jsem je vystavěla, a taky důvody proč, je nehodlám jen tak rozbořit a nechávám je stát, tam kde jsou. (Minimálně proto, že s tím byla spousta práce). Starám se o důležitější věci, než jsou moje nejistoty. Nejistoty a problémy tady budou vždycky. A možná bych mohla, jak jsi říkal, mít jiný život a možná lepší a šťastnější a blablabla…. Ostatně: kdo z nás ne?…..
A prostě jo, chce se mi někdy brečet, ale když nepoznáš smutek, nemůžeš si pořádně užít radost. Buďme spontánní, rozpustilí a bezprostřední. A buďme k sobě upřímní: někdy prostě věci stojí za ho*no a my se s tím musíme naučit žít. Přerůst….
Ale já jsem tady! A žiju, teď ! Nehodlám čekat na zítra, pozítří a jindy. Takže tady a teď, včetně blokád a nejistot! Ber nebo nech být!
Aneb slovy klasika: Proč se staráš o to, že jsem mrtev, když se sám bojíš žít?