Dovolená bez všech blízkých je zvláštní. A asi je opravdu trochu lékem na „separační psychózu“ všech „zainteresovaných“ stran.
Já jsem zjistila, že:
- jsem docela samostatný jedinec,
- dokážu víc, než jsem si kdy myslela (? zkrátka se nesmím tolik podceňovat),
- na koho se fakt těším, kdo mi strašně chybí (? a víno to fakt nebylo 🙂 ),
- a naopak kdo mi nechybí ani trochu.
Hodně jsem četla a hodně taky „koukala tzv. do blba“ a při tom nechala v hlavě naplno znít všechny myšlenky. Jen tak, ať si dělají co chtějí, putují, kam až se jim zachce….. a knížka – Laurent Gounelle: Muž, který chtěl být šťastný mi v tom „toulání myšlenek“ dost pomáhala. Četla jsem ji skoro 5 dní, byť je tak úzká, že jste schopni ji přelouskat za jedno odpoledne.
Kousek citace:
Chci vám jen naznačit, že je na vás, kterou z možností si vyberete. V životě zákonitě nastávají situace, kdy možností volby není mnoho. A ty, jež se naskýtají, jsou možná bolestné, ale stále jsou, a ve výsledku jste to vždy vy, kdo rozhoduje o vašem životě. Vždy máte na výběr a to je dobré mít na paměti.‘“ (Str. 125)
