Bouřlivá Radost!

Tak zítra to propukne! MATKA jede na dovolenou…… a na konci této věty má být něco jako:  prskavky, fanfáry, vystřelovací zlaté konfety a zakončení ohňostrojem! Zkrátka : „bouřlivá radost“…..

….. Ale – není. (Tedy pro ujasnění: není uvnitř mne, mojí hlavy, mého srdce a celého emočního nastavení. Ti ostatní ji asi cítí, mají, nebo u nich každou chvíli propukne…).

Někdy se zkrátka stane, že dostanete nabídku, nad kterou nelze dlouho uvažovat, a která se vlastně „tak nějak rozhodne za Vás“. A přesně tak se  stalo, že jedu na dovolenou bez ostatních rodinných příslušníků. Poprvé, naprosto poprvé v životě.

Ano, já vím, že:

  • poznávat svět je naprosto výjimečné;
  • mít dovolenou, je prostě super odvaz;
  • je potřeba zažívat věci, které jste nikdy nezažili;
  • jedu prověřit svou „separační psychózu“;
  • jedu uniknout z práce, z bytu, z města, … prostě ze stereotypu;
  • zkrátka jedu tam chvíli „žít jinak“….

ale když já tak strašně, ze všeho nejvíc na světě, NESNÁŠÍM balení kufrů!!!

Učení Mučení!

„Učíme se celý život“, to už nějaký moudrý řekl…. Ale jak se teď musím učit já od svých dětí, to Ti je legrace!

Zase začal zlobit ten jediný mužský, bez kterého nemůžu žít! Můj miláček na čtyřech kolech. Zase se chtěl jít pomazlit do servisu s nějakým sexy servismenem. Tak já mu to dopřeju, přece ho miliju! (Mezi námi, ten servismen vůbec není sexy…. Za prvý: má huňatý knír; za druhý: na nohou croksy……, to jako vážně…?..) Jenže můj miláček tam stojí už třetí den, a ten knírač nějak nemá čas mu věnovat minutku lásky a péče, a já ztrácím trpělivost….

…kromě toho, že :

  • dojet do práce MHD z té naší Křovácké vesnice je na 1,45 hod se 4 přestupy;
  • dojet do práce na kole je cca 40 minut, ale kolo jsem zavařila hned druhý den;
  • v Křovácké vesnici není ani obchod, tudíž držíme nedobrovolnou loveckou dietu (co ulovíš, to si sníš);
  • a vůbec největší legrace je, že máme sice dvě hospody (v Křovácké vesnici), ale bankomat ani jeden.

Takže se učím tyto situace řešit, zkouším se naučit, jak si vyhledat spojení. Ne, že bych nikdy autobusem nejela, ale čtyř-kombinace: autobus MHD, tramvaj, vlak ČD a IDOS spoj….. to je už i na mne trochu moc! A to přidali ještě nějaké ty „letní výluky spojů“ kvůli každoročním vleklým opravám silnic a železnic… Chjo…Vůbec netuším, která zastávka je která, kde mám stát na který spoj. Tý jo, jak je možný, že se v tom přece jen někdo vyzná???

Komentář děti: „Tak co, aspoň konečně zjistíš, jak je na houno bydlet v Křovákově!!!!“ 😮 😮 😮

PS: Víno, kde je víno ?

 

Piju Žiju!

Romeo a Jůlie je můj oblíbený příběh o tom, že když se zamiluješ, můžeš se jít rovnou zabít!

Život je někdy opravdová legrace. A někdy zase ne. A když zrovna není, je potřeba mu „domluvit“, aby legrace zase byl. Třeba tímto „levandulovým švihákem“ …

Zamilujete se! Vejdete omylem do krámku a zamilujete se! Zamilujete se na první pohled do krásných letních šatů. Chvíli tokáte jako tetřev, natřásáte se zleva doprava a zase zpátky, před zrcadlem, po krámku….. Pak toká i prodavačka… a nakonec si je nesete hrdě domů! Znáte to, že? Tak přesně takhle to bylo!

Celá šťastná si nesu ty šaty domů a nemůžu se  dočkat, až je někomu ukážu! A tak se celá tetelím, a rozjařeně tokám, jakou jsem si to udělala radost, a „život krásným“…. a v tom moje dcera prohlásí: „Mami a proč si kupuješ šaty,  jako sedmdesátiletá babička?“  ????  Tttddddmmm…..!!!

Plním skleničku tou vzácnou tekutinou zvanou víno, usedám na terasu, a koukám na zapadající slunce. Ufff,…. děti, to je radost!  🙂 🙂 🙂