Tak zítra to propukne! MATKA jede na dovolenou…… a na konci této věty má být něco jako: prskavky, fanfáry, vystřelovací zlaté konfety a zakončení ohňostrojem! Zkrátka : „bouřlivá radost“…..
….. Ale – není. (Tedy pro ujasnění: není uvnitř mne, mojí hlavy, mého srdce a celého emočního nastavení. Ti ostatní ji asi cítí, mají, nebo u nich každou chvíli propukne…).
Někdy se zkrátka stane, že dostanete nabídku, nad kterou nelze dlouho uvažovat, a která se vlastně „tak nějak rozhodne za Vás“. A přesně tak se stalo, že jedu na dovolenou bez ostatních rodinných příslušníků. Poprvé, naprosto poprvé v životě.
Ano, já vím, že:
- poznávat svět je naprosto výjimečné;
- mít dovolenou, je prostě super odvaz;
- je potřeba zažívat věci, které jste nikdy nezažili;
- jedu prověřit svou „separační psychózu“;
- jedu uniknout z práce, z bytu, z města, … prostě ze stereotypu;
- zkrátka jedu tam chvíli „žít jinak“….
ale když já tak strašně, ze všeho nejvíc na světě, NESNÁŠÍM balení kufrů!!!