Můj postoj vůči Vám, je výsledkem Vašich činů. Takže jestli se Vám můj postoj nelíbí, obviňujte sami sebe!

Jaro se nám začalo pomalinku přehupovat v léto a dny byly kouzelnější, teplejší a delší. Přesně tak to miluju! Všechny práce odevzdány, můžeme začít zase žít!
Ale!… Ono to nějak nefunguje. Jediný co mne baví je: brečet, spát, ležet a ignorovat celý svět. A tak jsem si vzala v práci volno, že si potřebuju odpočinout.
Tři dny nic nevyřešily.
A další týden taky nepomohl…
Všeho bylo moc a ještě víc, a nešlo už dál čelit denním povinnostem, ani zapnout autopilota…
Kruté zjištění, že máte čas, jste poměrně zdraví a silní, ale nejste schopní vstát z postele. Natož vysát, umýt nádobí, vařit, jít do práce… Najednou bylo jedno jestli je den, nebo noc. Neřešíš, nemáš povinnosti (ukrutně je i sebe zanedbáváš), nic nechceš…jen chlast, cigára, nekonečný debilní seriály…
Chci říct, že mne nikdy ani nenapadlo, že se jednoho krásného dne prostě můžu – ZHROUTIT. Ale můžu, každej může…
A ať už máte plný život „sr*ček“: nekonečných soudních sporů, neshod a hádek v rodině, vymahačů dluhů, co zvoní u dveří, finančních nákladů a požadavků od dětí, na který jste sama… nebo si sem doplň cokoliv.
Rozhodně to nevzdávejte! Nikdy! Zase bude líp!
Já jsem vlastně na tom pomyslném dně zjistila, kolik podpory mám kolem sebe, jen se stačí rozhlídnout.
A přitom já nejsem sdílná. A vždycky, když se cítím „na prd“, je mi úzko, nebo mám nějaký problém – zalezu do ulity. Straním se všech lidí, snažím se nadechnout, nasbírat sílu někde v koutě, daleko od Vás všech. Nejsem ten typ, co si dokáže říct o pomoc…
A musím nahlas říct: DĚKUJU, strašně moc děkuju!
Děkuju, že jste si všimli. Děkuju, že jste mne otravovali. Děkuju, že se mi dostalo obrovské podpory, obejmutí, lásky, zájmu a péče… Děkuju za všechna ramena, která jsem zkropila svými slzami. A děkuju, že vím, že byste šli se mnou vraždit, schovat mrtvolu i vykrást banku! 🙂 🙂 Děkuju, že jste mne nenechali dlouho „zahálet“!
DĚKUJU, ŽE JSTE!
PS: Dávejte na sebe pozor, mějte se rádi a nenechte ostatní, aby si s Vámi dělali to, co sami chtějí. Jinak budete tak dlouho vycházet vstříc druhým, až ztratíte sebe sama.