Celý život říkám, že mám vlastně obrovské štěstí, že můj život je krásný, úžasný a skvělý….
Jasně, občas je to všechno „prdelí nahoru“, ale to je vlastně normální. Tak to má být, tak je to v pořádku.
Každý z nás dělá chyby.
Některé jsou miniaturní hlouposti, některé jsou zásadní. Ale vždycky nás to někam posune. Najednou víme líp, co vlastně chceme, a co už ne. Věř mi! Zapomeneš tak strašně brzy! Ve chvíli, kdy ty obrovské „chyby“ děláme, si ani nedokážeme připustit, že by nám někdy „mohlo být odpuštěno“, či že si „sami dokážeme odpustit a zapomenout“. Zapomenout tak, jako by se nikdy nestaly. Dokonce tak, že když nám je někdo jiný připomene, náš mozek nám skoro nedovolí – vzpomenout si. A to je dobře! Nauč se odpouštět a to i sám sobě.
Všechno, co teď prožíváš, a nemusí to být zrovna DOBRÝ. Věř, že to k něčemu je. Že Tě to posouvá, formuje, posiluje…