Ať už si o lásce myslíte cokoli, existuje. A dostaví se obvykle zcela nečekaně…
Ještě to není ani tři měsíce, co jsi mi napsal a šli jsme ven. Jen jsme si povídali a procházeli se. A pak znovu a znovu. A většinou ne sami. Už dříve jsme si rozuměli a dokázali jsme spolu rozmlouvat několik hodin. O hloupostech, o životě, i o důležitých věcech. Stejně jako teď. Ale já vím, jak se za tu krátkou dobu změnil můj postoj k Tobě.
A jako jo, štveš mne!
Já vlastně ani nevím jak se to stalo, ale najednou jsme se vídali častěji a častěji. Možná i denně, nevím.
Hodně přemýšlím o tom, kde se to vzalo, že na Tebe myslím a těším se na drobné hlouposti:
• Třeba na to, že si k Tobě do klína položím hlavu a budeme si povídat.
• Na to, jak mi každým gestem dáváš najevo, že jsem pro Tebe důležitá.
• Na to jak mi po Tobě voní ruce.
• Na to s jakou něhou a láskou se mne dotýkáš.
• S jakou láskou a něžností se na mne díváš (a taky za hradby mých opevnění) a já se cítím v bezpečí…
Tak trochu s tím pořád bojuju. Ale dost na tom, že začínám věřit, že láska existuje. ♥ ♡ ❤
Měsíc: Červenec 2020
Emocionální opičák
Ano, občas mne to přepadne. Vlastně to moc dobře neumím pojmenovat, ale občas mám tenhle stav. Je to prostě takový pocit, že se mi chce brečet, litovat se, nebo se naopak vztekat, že všechno je na nic, nic se nedaří, že jsem k ničemu a všechno jsem pokazila. Že nic na světě není v pořádku. Že všichni ostatní jsou OK, jen já jsem KO.
Je to stav, kdy to „emocionálno“ tak nějak zvítězí nad tím „racionálnem“ a Vy si prostě nemůžete pomoct. Přestanete vnímat realitu rozumem a vědomím, racionálně a logicky. Emoce získají nadvládu a cloumají s Vámi do všech stran. Vždycky, když tohle přijde, hned se snažím zmobilizovat mozek. Za upuštění pár slz, křičím:
• že svět je ještě v pořádku,
• jsme zdraví,
• máme kde složit hlavu,
• máme co jíst a taky pár přátel,
• že fakt není potřeba zoufat…
• Jo a víno, přece máme i víno!
Na světě je přece mnoho větších a globálních problémů, než to moje „Auvajs“… ale jsou prostě chvíle, kdy vnímáš jen to svoje „bebí“.
• A tak si fňukni, no.
• Upusť slzičku.
• Zasoplinkuj, a povzdychej si.
Zároveň ale probuď v mozku tu myšlenku, že je to jenom „Emocionální opice“. Že svět je v pořádku. Že se můžeš občas cítit takhle blbě. Že zítra zase bude líp, protože já vím, že bude! Tak mi prostě věř!