Koncem roku 2019 se světem začal šířit „nový“ virus. Aktuální složitá globální situace související s infekcí COVID-19 a v souvislosti s opatřeními přijatými k zamezení jejího šíření, nás poznamenala (a myslím, že ještě poznamená) úplně všechny.
Ale: Pojďme si to shrnout!
Začátkem března vypukl v Česku blázinec.
– Všechno se zavřelo,
– všichni zůstali doma,
– všichni se báli všech a všeho,
– všichni jsme čekali na smrt….
Kam se člověk podíval, ze všech koutů na něj ten „KoronaPíč*s“ vykukoval. Z televize, rádia, internetu, ze závěsů a tmavých koutů místností, vozil se s námi ve výtahu, byl zkrátka na všech věcech denní potřeby. Taky jsme téměř všichni šili roušky (přiznávám,taky jsem chvíli byla švadlenkou). A taky jsme běhali s hadrama a dezinfekcí a konečně myli pravidelně kliky i hajzlíky, někteří možná letos poprvé. 🙂
U nás doma jsme:
– Koukali na seriály na Netflixu. Tam ten „koviďák“ nebyl, nebyly žádný počty zdravých, mrtvých, nakažených. Vlastně jen do dubna, pak se tam vloudil taky v podobě nějakého dokumentu na pokračování.
– Pravidelně se telefonicky spojovali s našimi „důchodci“. Což znamená několikrát denně.
– Plenili zásoby jídla a ledničku a čekali na smrt. Dyk co, venku je stejně bylo hnusně…
– Když došly zásoby jídla, vyzbrojili jsme se gumovými rukavicemi, dezinfekcí a potápěčským vybavením 🙂 a šli se prát do obchodu o zbytky potravin, co ještě zbyly na regálech v obchoďáku.
Nyní se svět pomalinku vrací do normálu. Už teď víme, a cítíme změny na našich životech, ačkoli jsme třeba zrovna my neonemocněli.
A protože jsem optimista shrnu „naše“ pozitiva:
Shledali jsme, že být spolu je prostě super. Měli jsme na sebe více času a museli se zabavit tak nějak sami, bez pomoci komerčních aktivit. Zjistili jsme, že se vlastně máme strašně moc rádi a rádi spolu děláme cokoliv. Také jsme zjistili, že navštěvovat kamarády, přátele a prarodiče je úplně senzační! (Kecám! To jsme věděli i předtím, akorát nám došlo, že nic nesmíme brát jako samozřejmost.)
A taky za mne osobně musím říct: Nikdy předtím mne nenapadlo, jak strašně jsou hospody, restaurace, kavárny, zkrátka všechny tyhle společenský podniky, důležité! Jsou! A moc!
Tak zas někdy nashledanou v hospodě Pod lípou, drazí sousedé! 🙂