Měsíc: Červenec 2018

Kdo Je David?

Tak jsem včera vyměnila  badmintonovou raketu za tenisovou. Nejsem vůbec sportovní nadšenec. A taky jsem naprosto netalentovaná a sportovně nenadaná. Nicméně společenskost těchto her (protože je obvykle hrajete s jedním nebo více dalšími hráči) je naprosto neodiskutovatelná!

Včerejší seznámení s kurtem a tenisovou raketou probíhalo asi takto:  My dvě, naprosté tenisové analfabetky, jsme se sešli na kurtu s párem, který je tenisově poměrně zdatnější. (Rozuměj – dokážou si míček přes síť i několikrát vrátit.  🙂 )

S vervou sobě vlastní jsme se daly do seznamování s tenisem. Netrvalo dlouho a na vedlejší kurt dorazili, pravděpodobně tatínek se synem, cca 9letým. V tu chvíli nastalo peklo! Naše sebevědomí šlo ihned nenávratně do kytek. A to Vám musím říct, že ten prcek hrál naprosto luxusně 😀 narozdíl od nás!

Z vedlejšího kurtu zaznívaly pokyny direktivním nekompromisním hlasem:

  • koordinace očí a ruky, koukej na ten míček
  • práce nohou,
  • PEVNÉ zápěstí, musíš mít pevné zápěstí
  • na frajeřinky se vykašli
  • forhend, ten už jakž takž
  • bekhend pořád špatný
  • tímto bys partnera akorát otrávil….

Naše prohlubující se deprese prolomila až lavina smíchu, když se „pan trenér“ z vedlejšího kurtu zeptal: „Proč říkáte to BLEJU při podání?“

A Lucie se škodolibým úsměvem odpovídá: „Vy snad myslíte: PLAYu!“ „A můžu se zeptat zase já? Co je to ten Beckham?“

David, Lucie, Backham je David! 😀

 

Zázrak Rodičovství

Mít děti je ten nejkrásnější dar na světě! Rodičovství je vážně super zázrak! Svět je prostě báječný, je to neskutečny emoční výbuch!! NENAHRADITELNÝ pocit. A všichni na začátku zažívají obdobné dojmy, pocity neskutečného naplnění, záplavy pozitivních emocí a nekonečné lásky…..

A za pár dní přijde i nějaké to „zafňukání si“ :

  • Existuje ještě šance, že se dosytosti vyspím?
  • Jak to, že má to dítě pořád tolik energie?
  • Kdy jsem měl naposledy na WC soukromí?
  • Můžu mít aspoň malý „osobní prostor“?
  • Je vůbec důležitý, co mám na sobě?
  • Přečtu si ještě někdy něco jiného, než O Karkulce?
  • Ne, proboha už se na nic neptej!
  • Malé lži, jako: Broučku, tohle je opravdu neprodejné!
  • Poznámka pro kojící matky: je zde ještě jeden „opruz“ –  obrovský poprsí, na který Vám  pořád někdo sahá!

A kdybyste měli pocit, že s rostoucími dětmi je to lepší a lepší a v zásadě se Váš život vrací do normálu, jakože: „…předtím a potom..“, tak se nenechte vysmát! Rozhodně: NE!

Je sice fakt, že ty větší děti Vám můžou víc pomáhat, donesou Vám snídani do postele, dokážou dát takový dárek k narozeninám, že víte, že jim fakt na Vás záleží. S těmi dospělými už si pak můžete i dát „dvojku“ a rozumovat o životě. Jejich radost se ve Vás znásobí milionkrát a jejich úspěchy jsou důležitější, než Vaše vlastní….. Ale pořád byste si pro ně nechali vrtat koleno a vzdali se čehokoliv. 🙂

Děkuju za každou vteřinu naší společné cesty! Je vlastně zvláštní, že tahle láska vydrží napořád!

 

Na Katamaránu

Odplouvám k ránu, na katamaránu….

Nikdy by mne nenapadlo, že i tohle se může v mém životě stát. A nikdy mne to ani nijak zvlášť nelákalo, asi nejsem dobrodruh. Vlastně jsem skromňoučká, nesmělá, upozaděná a taky asi dost „trubka“…….. páč mi nikdy nepřišlo na mysl, že i já můžu objevovat svět, dělat věci, co jsem nedělala nikdy předtím, prostě: chtít, snít….. létat, létat, i bez křídel.…

  • trajekt, jachta, katamarán,
  • plavba po pobřeží,
  • pít nepoznané kotejly, jako „disaronno sour“,
  • bydlet pár dní na ostrově,
  • sedět dlouho do noci na terase a vyhlížet na noční obloze měsíc,
  • mít brzký ranní trajekt jen sama pro sebe…

Všechny Pocity

Dovolená bez všech blízkých je zvláštní. A asi je opravdu trochu lékem na „separační psychózu“ všech „zainteresovaných“ stran.

Já jsem zjistila, že:

  • jsem docela samostatný jedinec,
  • dokážu víc, než jsem si kdy myslela (? zkrátka se nesmím tolik podceňovat),
  • na koho se fakt těším, kdo mi strašně chybí (? a víno to fakt nebylo 🙂 ),
  • a naopak kdo mi nechybí ani trochu.

Hodně jsem četla a hodně taky „koukala tzv. do blba“ a při tom nechala v hlavě naplno znít všechny myšlenky. Jen tak, ať si dělají co chtějí, putují, kam až se jim zachce….. a knížka – Laurent Gounelle: Muž, který chtěl být šťastný mi v tom „toulání myšlenek“ dost pomáhala. Četla jsem ji skoro 5 dní, byť je tak úzká, že jste schopni ji přelouskat za jedno odpoledne.

Kousek citace:

Chci vám jen naznačit, že je na vás, kterou z možností si vyberete. V životě zákonitě nastávají situace, kdy možností volby není mnoho. A ty, jež se naskýtají, jsou možná bolestné, ale stále jsou, a ve výsledku jste to vždy vy, kdo rozhoduje o vašem životě. Vždy máte na výběr a to je dobré mít na paměti.‘“ (Str. 125)

Bouřlivá Radost!

Tak zítra to propukne! MATKA jede na dovolenou…… a na konci této věty má být něco jako:  prskavky, fanfáry, vystřelovací zlaté konfety a zakončení ohňostrojem! Zkrátka : „bouřlivá radost“…..

….. Ale – není. (Tedy pro ujasnění: není uvnitř mne, mojí hlavy, mého srdce a celého emočního nastavení. Ti ostatní ji asi cítí, mají, nebo u nich každou chvíli propukne…).

Někdy se zkrátka stane, že dostanete nabídku, nad kterou nelze dlouho uvažovat, a která se vlastně „tak nějak rozhodne za Vás“. A přesně tak se  stalo, že jedu na dovolenou bez ostatních rodinných příslušníků. Poprvé, naprosto poprvé v životě.

Ano, já vím, že:

  • poznávat svět je naprosto výjimečné;
  • mít dovolenou, je prostě super odvaz;
  • je potřeba zažívat věci, které jste nikdy nezažili;
  • jedu prověřit svou „separační psychózu“;
  • jedu uniknout z práce, z bytu, z města, … prostě ze stereotypu;
  • zkrátka jedu tam chvíli „žít jinak“….

ale když já tak strašně, ze všeho nejvíc na světě, NESNÁŠÍM balení kufrů!!!